Maska červené smrti
Obdobně jako jsem se zamýšlela nad bajkou od Krylova, jsem se nyní zamyslela nad povídkou Maska červené smrti od E. A. Poa, která je součástí sbírky povídek Jáma a kyvadlo.
V souvislosti s ukázkou mě napadá, že princ Prospero chtěl to nejlepší jen sám pro sebe a šlechtu. Osud poddaných a ostatních obyvatel království mu byl lhostejný. Ze svých osobních finančních prostředků si „zrekonstruoval“ opatství a zajistil si tak bezpečné prostředí pro sebe a své přátele. Investoval spoustu peněz do zajištění zábavy a všeho, co je nutné pro bezstarostný život šlechticů. Já osobně jsem, ale přesvědčená, že by bylo mnohem prospěšnější, kdyby použil peníze pro zlepšení životních podmínek poddaných. Dále by pak mohl peníze využít na léčbu či alespoň zmírnění následků Červené smrti.
Místo toho si ale vyzdobil pokoje dle svých představ, tak aby nepodléhali módním trendům dané doby, ale byli co nejoriginálnější až šokující. Šokující či spíše velmi děsivý pohled se návštěvníkovi naskytl hlavně v pokoji sedmém – temném, jak noc s rudými paprsky světel. Dramatičnosti pokoji také dodávají velké, místnosti dominující, ebenové hodiny.
Tyto hodiny pro mě symbolizovaly něco jako časomíru lidského života. Nemilosrdně odpočítávaly každou hodinu, minutu, vteřinu pomíjivého lidského života. Myslím si, že podobná symbolika je pro tvorbu E. A. Poa typická. Můžeme ji najít například i v povídce Jáma a kyvadlo, která pochází ze stejnojmenné sbírky. I zde totiž můžeme vidět určitý způsob měření času. Ve zmíněné povídce se jedná o houpající se čepel, která se spolu s každým výkyvem posune o kousíček níže a nešťastníkovi odměřuje poslední chvilky života. Ale zpět k povídce o Červené smrti.
Princ se zřejmě domníval, ačkoliv mylně, že za pomoci peněz a izolace od světa se mu podaří nákaze ubránit. Nemoc ho však dostihla i v jeho zdánlivě nedobytném sídle. Myslím si, že zde je ukázáno, že peníze a moc nás nedokážou ochránit před cestou osudu. Důkazem toho je i osud prince Prospera.
